Big Shock! tváře a videohry! Jsou to pařmeni, nebo se drží svýho sportu? Čti!

30.11.2020 / Gaming

Někdo přesně ví, kam hodit granát v CSku a jinej neví, co jsou bulánci. Lidi jsou různý, ale jak jsou na tom naši ambasadoři? Prolítni těhle pár otázek a poznej, jak jsou na tom Terka Fišerová, Anička Fernstädt a Mára Holeček s hraním her!

Hraješ někdy dobrovolně videohry, ať už na konzoli, mobilu nebo kompu?

Terka: Hraju hry a moc mě baví, když jsem u rodičů tak na PS4 a na cestách většinou na mobilu.

Mára: Neee… pokud neberu v potaz, že ta největší hra všech virtuálních her je sám život.

Anička:

Pamatuješ si poslední hru, kterou jsi hrál/a?

Terka: Naposledy jsem hrála na PS4 Spider-Man a na mobilu nejvíc hraju Gardenscapes. Ale většinou, jen když někam cestujeme nebo si chci zkrátit dlouhou chvíli.

Mára: Jistě, že si pamatuji… Psal se rok 1984, kdy Sinclair ZX Spectrum měl můj kamarád. Jeho tatík pracoval v zahraničním obchodu a skrze směnu valut na tuzexové bony se provedl nákup výkřiku tehdejšího technického zázraku.

Připojený magneťák s páskou tvořil externí paměť a na monitoru lampové televize běžela hra Jumping Jack. Měl jsem příležitost hrát své tři životní kola a dost.

K další příležitosti jsem se nachomýtnul o pár roků později, kdy se tehdejší „konzole“ vlka chytajícího vajíčka ocitla na mém dopisu Ježíškovi. Však cena pro mé profesorské rodiče a obecně nedostatkovost mě odkázala k občasnému půjčení od mých kámošů. A že těch rukou tam bylo na čekačce mnoho. Samotnou nedostupností se hráčské tužby pozvolna rozpustily.

Přesto si myslím, že jsem mohl být hvězdou. Však osud rozhodl a má zakyselenost poznamenala další vývoj. Nenávidím hry!!!