Přesně takhle nějak by mohl začínat příběh o poslední z velkejch výzev SHOCK CHALLENGE! A v tomhle článku najdeš všechno info, který by tě o tomhle neuvěřitelným zážitku mohlo zajímat. Autentický fotky, video, rozhovory s účastníky i koncentrovanej děs, kterej si z Birminghamu přivezli. Než budeš číst dál, raději se posaď a otevři si Big Shock!, aby ses z toho nesložil…
Vyhráli jste poslední a největší výhru kampaně Challenge Accepted SHOCK CHALLENGE! Teď máte šanci zamachrovat před všema ostatníma na našem blogu a říct jim z první ruky jaký to bylo. Dejme se do toho!
Daniel CH: Ahoj, bojím se rád ale poslední dobou není z čeho ( kromě kontrol na letišti a hmyzu), protože mě málo co překvapí a nebál sem se, co se týče té únikové hry.
Ze začátku sem to bral s humorem a spíše jako počítačovou hru. Mám nasledováno nespočet filmů, co se týče zombie, hororů, a her ( Half-Life, Resident Evil, Silent Hill, Dying Light, Left4Death, F.E.A.R, atd...)
Tomáš: Nebojím se rád. Holčina by musela stát opravdu za to, aby mě vytáhla na horor do kina :) .
Strach beru spíše jako rádce, že daná situace může být nebezpečná. Jinak samozřejmě během challenge byly momenty, kdy jsem měl nahnáno.
Štěpán: Strach nepatří mezi věci, které bych musel každý den vyhledávát.
Nicméně občas je strach v rozumné míře dobrým způsobem, jak se vytrhnout z každodenního cyklu stále stejných činností a pocitů. Mám na mysli především adrenalinové zážitky, ke kterým strach a obavy prostě patří.
Daniel Š: Nebojím se rád. A jestli jsem se bál? Si piš!
Daniel CH: Tak nejlepší asi byla ta úniková hra za jejímž účelem se soutěžilo a jelo se tam, protože kdo má tu možnost si něco takového vyzkoušet a ještě k tomu v cizině.
Tomáš: Samotný průběh únikovkoy. Byl to opravdu jedinečný zážitek, na který nikdy nezapomenu.
Štěpán: Na celé Shock Challenge bylo nejlepší, že jsem mohl poznat nové přátele a sdílet s nimi nezapomenutelné zážitky, o kterých budu ještě dlouho vyprávět.
Daniel Š: To je těžké říct. Všechno bylo super. Pokud bych měl vybrat jednu věc, tak to byla asi celkově ta první cesta. Letíš soukromým letadlem (klasika), užíváš si to a a těšíš se na to, co tě čeká.
Vzrušení. Jakože, já fakt letím tímhle do Birminghamu a jdu na nejvíc masakr zombie únikovku?
Wow. Fakt se to děje zrovna mě.
Daniel CH: Nejvíc mě asi odrovnalo to, když jsem zjistil, jaké my v České republice máme nekvalitní potraviny oproti Anglii. To, že tam zboží i hotové výrobky vypadají jinak, chutněji a i lépe chutnají. Když jsem přijel zpátky a šel jsem nakoupit a porovnával jsem to, tak mi z toho bylo smutno...
Tomáš: Takových momentů bylo více a všechny spojovala jedna zombie v červené kápi, kterou nebylo možné eliminovat dostupnými zbraněmi, je v tom jisté kouzlo bezmoci.
V jeden moment se před námi z postranní temné uličky najednou objevil na vzdálenost jednoho metru a my museli utíkat. Bohužel naši malou skupinku o třech lidech zahnal do podzemní věznice odkud nebylo útěku. Jediná možnost byla zabarikádovat se v poslední místnosti se dveřmi, zhasnout všechna světla a doufat, že si nás nevšimnou a odejdou.
Štěpán: Nejvíce dechberoucím zážitkem byl bezpochyby let soukromým letadlem a příležitost prohlédnout si anglické pobřeží z výšky.
Daniel Š: V předchozí otázce jsem odpovídal na to, co bylo nejlepší, tak moment, kterej mě odrovnal nejvíc bude zase z opačnýho soudku.
Byl to start únikovky. To byl největší masakr. Víš, že to bude pořádná síla, ale přesně nevíš co tě čeká. Najednou se dozvíš info, že budova, ve které se to celé odehrává je starý soud, kde proběhlo několik poprav. Díky fakt jsem rád, že jsem se dozvěděl tohle info před startem zombie únikovky.
Pak ti chlápek mrskne na hlavu černej pytel a ty nevidíš nic. Jen to poslední, co bylo vidět je černé sklepení. Jóóó to sklepení, kde čekali odsouzení na smrt. Nevidíš nic. Nevíš, zda si tam sám. Po chvilce to zjistíš. Sám tam nejsi. Něco tam je. A podle zvuku víš, že to vidět nechceš. A sakra. Teď to na mě skočí. Je to jasný, za pár okamžiků to se mnou šlehne. Už jen čekám kdy, ale aspoň vím, proč jsem dostal i cestovní pojištění.
Tak toto byl moment, kterej tě odrovná.
Daniel CH: Tak první mě napadne hromadné zdrhání před zombie a následně tvoření formace dvojřad aby jsme mohli všechny zombie postřílet a uniknout.
Tomáš: Okamžik úniku? Mě napadá vzít nohy na ramena, neohlížet se a běžet jak rychle to jen jde. Jestli to má být otázka na konkrétní situaci ze hry, tak je to definitivně jako otázka 3.
Štěpán: Když si vzpomenu na okamžik útěku, mám z toho upřímnou radost. Byl to jistě nejlepší den v mém životě. Skvělé výkony herců mě vtáhly přímo do děje a celé 2 hodiny jsem dýchal, utíkal a střílel s pocitem, že je vše skutečné.
Daniel Š: Jsem vyřízenej. Byla to jízda, ale teď mi dejte jeden plech limitky, páč jsem úplně hotovej.
Daniel CH: Tak určitě jsem to nečekal, vůbec jsem nečekal, že budeme mít soukromé letadlo, protože z kontrol, tlačenic, atd. mám strach a kdyby jsme měli letět komerčně, tak by to byla pro mě velká výzva.
Už v minulosti jsem neměl rád, když nás vždy po přejezdu do cizího státu stopla celní správa a já vždy vše musel vytahovat z kapes, jednou si dokonce i sundat ponožky.
Rád jsem poznal nové lidi a pár lidí z Big Shocku, byla s nima sranda a chtěl bych to zažít znova, ačkoliv jsem byl pozván na holkov, tak tam bohůžel nemůžu. Ani se mi zpátky do České republiky nějak nechtělo, klidně bych tam zůstal ještě jeden den.
Tomáš: Tohle mě opravdu nikdy nenapadlo.
Štěpán: O takovém zážitku se mi nikdy předtím ani nesnilo.
Do soutěže jsem se zapojil s nadějí, že vyhraji jedno z těch úžasných Challenge Accepted triček. Kdyby mi někdo předtím řekl, že jednou vyhraji soutěž od Big Shocku, asi bych se tomu srdečně zasmál, s vědomím že takové štěstí já mít nemohu.
Opak je pravdu a díky šťastné náhodě jsem získal nejen tričko, ale i plno nezapomenutelných zážitků na celý život.
Moc děkuji všem z Big Shocku ;)
Daniel Š: Nečekal. Vůbec.
Byl jsem fakt rád a šťastný, že jsem měl možnost toto celé díky Big Shocku zažít. Byl to neskutečný zážitek. Navíc je to umocněné tím, že ED jsou takový můj "životní styl" a ty se díky tomu dostaneš na místa, kam by ses běžně nedostal a zažiješ akci, kterou si budeš pamatovat hodně dlouho.
Super. Díky Big Shocku! za tuto možnost a především lidem, kteří toto celé připravili a měli s tím neskutečnou práci. A samozřejmě celému týmu, který se o nás staral. Bylo to skvělý. DÍKY !!!
Díky moc za vaše odpovědi!
Je vidět, že to byl fakt nářez a takovouhle výzvu jen tak někde nedostaneš.
Tohle byla série skutečnejch #ShockYourself, ve který leckdo překonal svý hranice a stal se aspoň na malou chvíli opravdovým lovcem shocku!
Co říkáš na poslední Shock Challenge? Neváhej a piš do komentářů a rovnou se těš na to, s čím přijdeme příště, protože Big Shock! nikdy nespí.
#ShockYourself